Tohle se nemělo stát

Andrejka měla zvláštní dar. Ještě nikdy se jí nestalo, že by se to nevyplnilo. Ty sny jí v životě přidělávali tolit těžkostí. „Ale proč teď, proč až teď? Zrovna když je to tak důležité a když jsem si myslela, že jsem našla důvod, proč mám ty předpovědi!“ ptala se Andrejka sama sebe.

Když jí bylo osm, začala mít Ája, jak jí všichni říkali, sny, kterým mohla jedině ona zabránit v jejich vyplnění a kvůli kterým se jí všichni báli. Dokonce i její otec ji opustil, a tak Ája žila jen s maminkou, která ale měla pro její schopnost pochopení a jako jediná ji brala jako dar.

Toho rána, když se vzbudila, nemohla dýchat. To, co ve svém snu viděla, bylo totiž strašlivé. Normální člověk by to bral jen jako děsivou noční můru, ale Ája věděla, že musí něco podniknout, protože ta nehoda se skutečně stane. Pamatovala si vše, kde, kdy, jak a hlavně kdo, protože sama byla jednou z obětí. Normálně by se tomu místu vyhnula, ale nemohla by zůstat s vědomím, že nezabránila smrti těch dalších dvou lidí.

„Stačí přeci, jen abych dojela před samoobsluhu ve vedlejší ulici a přesvědčila ty dva muže, aby odešli dřív, než tam dorazí ten kamion, který by nás měl srazit a zároveň zabít.“ řekla si Andrejka a vydala se na cestu. Šla pěšky, přeci jen to bylo kousek a měla ještě skoro hodinu čas.

Když dorazila na místo, sedla si na lavičku stojící asi sto metrů od místa nadcházející nehody a čekala, kdy zahlédne přicházet ony muže. Áje to nestačilo ani moc vrtat hlavou, proč se její sen nevyplnil. Bylo totiž už dávno po čase, který viděla ve snu, a stále se nic nedělo. To bylo špatně, to se stát nemělo!  Zvedla se, a v ten moment přijela dodávka, ze které vyšli oni muži ze snu a narvali ji násilím do auta. Nevěděla, kam s nimi odjíždí, ale když zastavili, vešli do opuštěné továrny na papír a odvedli ji do jedné z kanceláří.  Za stolem seděl vysoký, hnědovlasý muž se statnou postavou a dychtivýma očima. „Ahoj Ájo, jsem rád, že tě konečně poznávám! Určitě si říkáš, proč jsi tady. Jsi tu, protože chci využít tvou schopnost. Dovol, abych se ti představil, jsem detektiv Mellon a moje případy se mi čím dál častěji nedaří vyřešit. Proto jsi tu ty, abys mi pomáhala, ale jelikož je to moje reputace, ty budeš moje malé tajemství.“ řekl muž za stolem a Áje pomaličku docházelo, že nemá na výběr.

Odvedli jí do pokoje a Ája usnula vyčerpáním. Ještě ten večer se probudila a byla klidná. „Už si pro mě jedou, vím to, viděla jsem to.“ pomyslela si a znovu usnula.